|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Divadelní studio Reduta jako příklad modernistické utopie
Jiřík, Jan ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Pilátová, Jana (oponent) ; Oslzlý, Petr (oponent)
1 ABSTRAKT Práce popisuje v širším kulturně-společenském pojetí fenomén divadelní reformy přelomu 19. a 20. stol. Zabývá se reakcí divadla na modernistickou krizi evropské kultury a společnosti. Modernismus je v této práci chápán v širší tematické a chronologické definici. Základem modernismu je koncepce civilizace stroje, jak ji definoval polský sociolog Jerzy Jedlicki. Jedlicki klade vznik modernistické kulturní formace do 2. pol. 18. stol. kdy došlo k vynálezu parního stroje, sociálním nepokojům a změně v lidské duchovnosti. Dalším teoretickým rámcem práce je fenomén utopie, jak ji definuje Jerzy Szacki. Závěr modernismu je kladen do 2. pol. 20. stol., kdy se utopické vize, které byly na divadlo kladeny, vyčerpaly. Hlavním tématem práce je divadelní studio Reduta Juliusze Osterwy a Mieczysława Limanowského, které bylo založeno v roce 1919 ve Varšavě a které se do značné míry inspirovalo moskevskými divadelními studii K. S. Stanislavského a také polskými divadelními zdroji (Stanisław Wyspiański). Práce na vybraných příkladech zkoumá Redutu jako realizaci modernistické utopie, kdy je na divadlo kladena speciální mise v obrodě společnosti a její kultury. Sleduje samotnou realizaci utopické vize divadelního studia jako divadla-kláštera, jakož i další představy J. Osterwy o divadle jako instituci kultury...
|
host ::
RSS.